Yuurienská kronika

Krásný dnešní den úplně všem dětičkám, zima už je skoro za námi a přichází k nám jaro. Už to nebude dlouho trvat a přijedou k nám opět malý Pikkuvaki ze všech možných koutů světa. Proto jsem si říkala, že bych Vám mohla přiblížit, kdo jsou to vlastně Pikkuvaki a jak se jim tu u nás žilo. Musím to dobře vědět, protože jsem je celou dobu pozorovala a byla jim nablízku. Celý příběh je také zachycen v naší Yuurienské kronice. Pozorně čtěte, ať vám nic neunikne!

Vaše Arbína

 

Pikkuvaki jsou mírumilovný národ pidilidí, který žije na ostrově Yuurien v divuplné zemi Leirin. Jejich posláním je pečovat o tento svět a pomáhat všem jeho obyvatelům. Jsou nesmírně starým národem a všichi obyvatelé Leirinu si jich nesmírně váží a čas od času k nim zajdou pro radu. V loňském roce se všichni noví Pikku sjeli do města Sedmi věží, aby se naučili, co všechno musí správný Pikkuvaki umět a jak nejlépe pečovat o přírodu. Ale neměli to tak jednoduché. Jak brzy zjistíte, cestu jim zkřížila zlá síla a porazit ji vyžadovalo velkou dávku odvahy a vykutálenosti.

 

Den první

Již dlouho očekávaní mladí Pikkuvaki se s velkou slávou sjíždí do města Sedmi věží. Ihned po příjezdu všichni obtiskli své ruce a přidali je do Stromové místnosti, kde už před nimi své ruce obtiskly  celé generace Pikkuvaki. Je čas ozdobit místnost, která za dlouhé nepřítomnosti skřítků značně zešedivěla. Strom je ozdoben novými lístky a opět všude zní smích. Aby se i ti nejstydlivější Pikku seznámili, zahrálisi seznamovací hry a pak následovalo slavnostní pasování do řádu skřítkovského, každý nováček dostal slamáček, aby mohl bez starosti trávit čas na sluníčku. Ještě fotka na památku a vydávají se na uvítací bál, kde skřítci předváděli své taneční nadání. Večer se vypravili do města na slavnostní přípitek s ostatními obyvateli Sedmi věží.

Den druhý

Hned co vysvitlo sluníčko, Pikku vesele vyskočili z postýlek a vydali se ven popřát dobré ráno přírodě. Musív novém dni přivítat všechny tvorečky a rostlinky, aby se jim dobře vstávalo. Po ranním rituálu bylo potřeba nakrmit místního Trolla, kterému nejvíce šmakuje smetí. Když bylo uklizeno a Troll pořádně naplněný, vydali se nový Pikku na obhlídku okolí. Zlatým hřebem měla být návštěva posvátného Stromu života. Těchto stromů už existuje jen pár a jsou pro národ skřítků velice důležité. Příroda z nich totiž čerpá svou životní energii a celý Leirin je na nich závislý. Proto všechny šokoval pohled na Strom. Jeho větve byly celé zčernalé a pokroucené. Bylo jasné, že je velice nemocný a že se přihodilo něco opravdu zlého.

Aby Pikku vypátrali, co se přihodilo, bylo potřeba mladé členy naučit vše, co by se jim při pátrání po viníkovi mohlo hodit. Pikkuvaki jsou tradičně rozděleni do čtyř povolání, protože každý má talent na něco trochu jiného. První jsou Rostlinkomilové, kteří  se vyznají ve všech rostlinkách Leirinu a také vědí, jak se co pěstuje a které rostlinky umí léčit a které naopak mohou ublížit. Druzí jsou Zaříkávači zvířat, ti zas mají přehled o všech tvorečcích, od těch nejmenších po ty největší exempláře. Jejich úkolem je vytvářet krmítka pro zvířátka a sbírat stopy do Lexikonu zvířat. Třetím povoláním jsou Bebínkohojiči. Ti umí vyrábět všelijaká mazání a vylečí každou bolístku na tělíčku i na dušičce. Posledními jsou Bystrozrací hledači, kteří pomocí kouzelných barevných sklíček odhalí i ty největší záhady. Když si každý Pikku vybral své povolání, vytvořili si speciální oblek, aby každý poznal kdo je Rostlinkomil a kdo Zaříkávač a tak dále. Po návratu do Stromové místnosti je čekalo překvapení. Moucha Bzučilka poslala dopis, ve kterém radila, aby Pikkuvyhledali moudrou babku Vševědku. Když se setmělo, vydali se do babčina příbytku. Vševědka sice nebyla kdovíjaká krasavice a její chalupa vypadala docela strašidelně, ale poradila jim, že v místní knihovně by jistě zjistili, co se jejich Stromu přihodilo. Bohužel městem se minulé noci prohnala bouře a veškré spisy rozfoukala po lese. Museli je posbírat a rozšifrovat. Na cestu všem babka Vševědka dala amulety, kteréchrání před vším zlým. Vypadaly jako docela obyčejné kameny, ale když se pak na jeden kámen posvítilo, začal zářit! Tak přeci jen ty kameny jsou kouzelné.

Den třetí

Ráno opět začalo probouzením přírody a krmením Trolla. Pak nastal čas, aby každý Pikku trénoval své dovednosti. Bebínkohojiči pomáhali tetě Zdravotnici s rozdáváním léků, Rostlinkomilové zalívali své kytičky, Zaříkávači vyráběli krmítka a Bystrozrací hledači se vydali na průzkum a trénovali plížení. Před poledním jídlem se Pikku vydali nasbírat do lesa materál na stavbu ochranného plotu, který chtěli postavit kolem nemocného Stromu. Profesor Illidan z Magické akademie plot obdařil ochranným kouzlem, aby už žádná zlá síla nemohla stromu ublížit. Po vydatném poledním jídle, se malí Pikku spolu s Tetami domácími natáhli na deku a četli si pohádky nebo vyráběli náramky. Odpolední klid byl zakončený koupačkou v místních bazénových lázních.  Odpoledne se vypravili pátrat po ztracených spisech z knihovny. Nebylo to snadné, ale s pomocí skřítků Hledačů je nakonec objevili. Ještě zbývalo je rozšifrovat. Ale i to se podařilo, přestože to byl úkol nelehký. Ve spisech se psalo, že každý Strom je střežen drakem. Možná by mohl vědět něco o tom, co se přihodilo. A tak výprava pokračovala. Když konečně objevili jeskyni, ve které drak přebývá, do cesty se jim postavila velká cedule s nápisem: „Nerušit! Draka bolí zub.“ Jistě si dokážete představit, jak je takový drak s bolavým zubem nerudný. Rušit draka v tomhle stavu neznělo jako dobrý nápad. Ale jistě bychom mu mohli zub vyléčit. A kdo jiný by nám s tím mohl pomoct, než kouzelníci z Magické akademie.

Den čtvrtý

Po ranním rituálu a trénování dovedností každého povolání, se všichni vydali do Magické akademie. Profesorka Arin jim předala seznam přísad, které potřebovali pro přípravu ozdravného séra. Kromě exktraktu z levandule, esence z bazalky a muškátu se na seznamu nacházely takové podivnosti jako například opium portobellum a mraveční vajíčka a mnoho dalších roztodivných přísad. Pikku jsou však nesmírně šikovní a proto jim sehnání ingrediencí netrvalo dlouho. Nejvíce jim dalo zabrat sehnání mravenčích vajíček. Naštěstí je napadlo, že by mravence mohli obdarovat drobečky od snídaně výměnou za přísadu. A povedlo se. Nastal čas poledního jídla a tak se Pikku za drakem vydali až po krátkém odpočinku. Sérum fungovalo, ale pro jistotu zlobivý zub drakovi vytrhli, aby už nedělal problémy.

Zjistili, že náš drak je ve skutečnosti dračice a to dračice velice hodná. Byla moc vděčná a přislíbila svou pomoc. Ale ještě poprosila o jednu laskavost. Zlobiví draci z okolí jí ukradli její dračí vajíčka a ona je moc slabá, aby je mohla jít hledat. A tak se Pikku rozhodli, že jí ještě jednou pomůžou. Výprava byla velice dlouhá a museli překonat nejrůznější překážky, aby vajíčka získali zpět. Nakonec je cesta zavedla až do Číchova, ale Pikku se nedali a všechny nevylíhnuté dráčky získali úspěšně zpět. Dračice poděkovala a prozradila jim, že se v okolních lesích usadila Medúza, stvoření podlé a skrz naskrz prolezlé temnotou.  Abyse k ní dostali a porazili ji, museli překonat její zákeřné služebníky Bazilišky.

Den pátý

Po klasickém zahájení dne, Pikku svolali poradu. Bylo rozhodnuto, že sami Medúzu neporazí a proto uspořádali tradiční turnaj, aby našli toho vyvoleného Hrdinu, který jim Medúzu pomůže porazit. Soutěžilo se v mnoha disciplínách, které měly důkladně prověřit schopnosti jednotlivých soutěžících. Prověřila se obratnost – rychlobonbononamotávání, rychlost a pečlivost – vodolžičkopřenášení, umění strategie – fáborkostrhávání, koordinace –pasolžičkohoupánídomíčkutrefování a jako poslední se prověřilo bojové umění klasickým bojem muže proti muži. Pikku čekalo těžké rozhodování, ale nakonec si vybrali svého Hrdinu.

Nejprve ale bylo potřeba zjistit, kde se Medúza nachází a proto se Pikku vydali po stopách jejích služebníků Bazilišků. Bylo potřeba přemoci jejich kouzla a to se nám povedlo například naučením kouzelné formule, ukrýváním baziliščích vajíček, krasojízdou v koňském sedle a vyřešením zapeklitých hádanek. Když byly všechny úkoly úspěšně za nimi, zjistili, že Medúza se stihla někam ukrýt. Ale na místě činu objevili lahvičku s jedem, který Medúza zapomněla ukrýt. Bylo jasné, kdo otrávil Strom života.

Rychle se vydali do města pro svého Hrdinu. Aby se ochránili, ještě si každý Pikku dal lžičku lektvaru proti zkamenění. Když se vrátili, Medúza zrovna hledala svůj ztracen jed. Začala jim vyhrožovat, ale udatný Hrdina vytasil meč. V tom se přihodilo, že Medúza pohodila hlavou a najednou její hadí vlasy spadly na zem. Paruka! Medúza byla úplně plešatá. S děsivým skřekem se vydala na útěk a Pikku se dali do smíchu. A tak smíchem zahnali děsivou Medúzu, která ve skutečnosti děsivá vůbec nebyla. Nakonec ji spíše litovali.

Den šestý

Saarella – svátek Země a všeho živého, svátek míru a klidu. V tento sváteční den Pikku věnují oslavě přírody a odpočinku. Své povinnosti omezí na minimum a celé dopoledne mohou výjimečně strávit v pyžámkách. Jelikož je to také den přátelství, je tradicí, že každý Pikku přinese ranní jídlo a čaj jinému obyvateli města. Dopoledne věnovali vzdělání a pustili si dokument o Lesních strážcích, jejich příbuzných. V odpoledním klidu opět zašli do bazénových lázní, aby se ochladili v horkém dni. A pak začalo velké chystání na večer. Čekala je totiž tradiční Pikku hostina, na kterou jsme pozvali celé město Sedmi věží. Bylo potřeba zamluvit místní Tavernu, v kuchyni nechat navařit dost jídla, připravit výzdobu, nachystat hudbu a tak vůbec. Bylo toho hodně, ale Pikku to všechno zvládli a ještě zbyl čas na tradiční sport Pikkuvaki – Yuurienský klusál.

Když slunce kleslo k obzoru, byl čas převléci se do slavnostního oděvu a spolu s ostatními obyvateli města zasednou k bohatě prostřeným stolům. Každý pozvaný měšťan obdaroval Pikkuvaki nějakým darem. Byly to nejrůznější dary, přes mušle, drahé kameny, květiny a ovoce až po mapy a vlastnoručně vyrobené šperky. Za to je čekala opravdu bohatá hostina, kuřata opékaná na rožni s chlebem. Po večeři se zahrálo k tanci, a když všichni byli v nejlepším, čarodějové z Akademi ohlásili, že je nachystáno překvapení. A tak byl večer zakončen magickým ohňostrojovým světlem.

Den sedmý

Jelikož svátek Saarella už skončil, Pikku se opět věnovali svým povinnostem. Pikku své dosavadní zkušenosti zanesli do obrázkové kroniky a odpoledne nachystali divadelní představení pro přírodu. Po přesnídávce je našla profesorka Arin, která mezitím zjistila, jakým jedem byl otráven jejich Strom. Řekla jim, že pro přípravu protijedu potřebuje Měsíční paprsekm. Ten však umí vyrobit jen Lesní víly, které jsou od přírody velice plaché a k nikomu se nepřiblíží. Naštěstí Pikku věděli jak na ně. Vyrobili si taneční sukýnky ozdobené kouzelným kvítím, které používají víly na své šaty.

Pak natrénovali pěkný taneček a rozběhli se k lesu, aby jej mohli ve svých nových sukénkách zatancovat. Doufali, že to víly obměkčí a že se nebudou tolik bát. Další přísadou, kterou profesorka sháněla byl Roh jednorožce. Ten jsme se vydali hledat až po setmění. Cestu k němu totiž osvětlují Leirinské světlušky a ve dne bychom ji jen těžko hledali. I přesto, že Roh strážil hrozivý Strážce, jej získali.

Den osmý

Taneček se vílám evidentně zalíbil, protože v noci se kolem okénka mihla podivná záře a ráno skřítci našli na svém nočním stolečku lahvičku se třpytivým Paprskem. Po splnění povinností spěchali Pikku za profesorkou Arin, aby jí předali přísady. Ta je poprosila o další ingredienci – Vodu podzemního lidu. A tak se vydali na dlouho výpravu do Podzemí. Museli si postavit dlouhé tenké lodě, které je bezpečně pronesou po podzemních jezerech a říčkách. Dávali pozor na netopýry, zrádné víry, silné proudy a mělčiny.


Naštěstí se bezpečně dostali tam i zpět. Poslední ingrediencí byl Chlup medvěda Medojeda. Pro ten se měli vydat do Temného lesa. Pro jistotu se Pikkuvakipředtím procvičili v lukostřelbě a boji s mečem. Kdoví co je ten medvěd zač. Cestou za Medojedem se museli mít na pozoru před pastmi, které nastražil na nevítané hosty. Vše bravurně zvládli a Chlup získali. Konečně měla profesorka všechny přísady a lektvar mohl být dokončen.

Den devátý

Pobyt skřítků ve městě Sedmi věží se pomalu chýlil ke konci. Naposledy vyplnili své povinnosti, tentokrát si na nich dali maximálně záležet, aby bylo o přírodu postaráno co nejlépe, dokud se skřítci zase nevrátí. Profesorka Arin přes noc stihla dokončit protijed a tak se vydali ke Stromu, kořeny pokropili lektvarem, každý Pikku jednou kapkou, a doufali, že zafunguje. Aby si zkrátili dlouhé čekání, rozhodli se Pikku, že si ukuchtí něco dobrého. A tak se pekly pizza tyčinky a okořenili si je bylinkami, které Rostlinkomilové sami vypěstovali.

Když se den chýlil ke konci, byl čas se převléci do slavnostního oděvu a nechat si tvář pomalovat posvátnými zvířaty, rostlinami a symboly. Blížila se závěrečná oslava. Opět se tancovalo, všude zněl zpěv a noc ožila světlem. Když nastal čas uložit se do postýlek, rozhodli se Pikku, že zkontrolují svůj strom. Ale co to? Strom byl zahalen dýmem a když ustoupili, viděli, že strom celý září, zčernalé větve se opět zelenají a dokonce jsou obtěžkány květy. Strom je zachráněn! Pikku se zaradovali a rozběhli se ke stromu. A co nenašli. Po stromem ležela obálka pro každého Pikku, ve které byl diplom a kožený přívěšek se stromem na památku toho, co pro Yuurien vykonali.

A tak skončilo to jejich veliké dobrodružství. Strom se podařilo uzdravit a noví Pikkuvaki se naučili jak správně pečovat o přírodu. Jistě si odnesli mnoho zážitků a potkali nové přátele. Ale skřítků není nikdy dost, protože země Leirin je veliká a je potřeba mnohou šikovných rukou, aby o ni bylo dobře postaráno. Proto neváhej a staň se také skřítkem Pikkuvaki.  Objev tajemný svět Leirin se všemi jeho kouzly a nebezpečenstvím.

                              

Těším se na viděnou!

Vaše Arbína